Astrologie a Astronomie ve staré Číně

 

Čínská astronomie jde ruku v ruce s astrologií již od počátku věků. Vždyť prapůvodním posláním astronomie je přiblížit pohyb všech důležitých nebeských těles astrologovi, aby ten mohl svým osobitým výkladem dát rady panovníkovi při jeho rozhodování o budoucnosti země. Rozdělení na astronomii a astrologii do Číny dorazilo až s křesťanskými misionáři řádu Tovaryšstva Ježíšova koncem 16.století.

Nicméně vraťme se trochu na počátek. Staré čínské báje nám vyprávějí, že svět byl stvořen bájným človíčkem jménem Pan Ku, který se vylíhl z vajíčka, a který se stále rozpíná a rozpíná. Hvězdy na obloze jsou jen energetické body uvnitř jeho těla. A protože vše souvisí se vším, i uvnitř našeho těla jsou takováto centra a dráhy. To je svět, jak jej chápali staří Číňané. V mnohém nám to jistě připomene západní teorie o rozpínavosti vesmíru a o velkém třesku.
 
Pokud chceme přemýšlet nad celkovým vývojem, kterým prošla oblast, kterou nazýváme Čína, musíme si uvědomit všechny odlišnosti od nám zcela známých a běžných euroatlantských přístupů. Ať to jsou rozdíly a přístupu k oblasti sociální, kulturní, politické tak objevitelské. Díky svým přístupům, které můžeme popsat jako Středovou Teorii Východu, se Čína velmi rychle dostala ve své době na vrchol, kde předběhla ostatní v poznávání přírody a zužitkování těchto poznatků. Objev kompasu, tisku, střelného prachu, nebo hedvábí jsou dostatečně známé i u nás. Co je však méně známé je že již v období tzv. válčících států bylo známo na 284 konstelací hvězdných skupin. Největší historik čínských dějin Si Ma-čchien ve svých spisech uvádí, že již kolem roku 0 (dinastie Chan) vyjmenoval jeden astronom 2500 pevných hvězd. Proto, že již od 7.století př. Kr. znali Číňané výrobu zrcadel a od 5.století př. Kr. dobře ovládali techniku zpracování skla, byla v mohistické éře čínské fyziky (4. st. př. Kr.) zpracována optická teorie, která v sobě předjímala celou řadu myšlenek zformulovaných v Evropě až po skončení renesance.
Již od počátku "vědeckého bádání" byly používány takové přístroje jako je GNOMON (sluneční hodiny jako tyč usazené do země), který byl zaznamenán již za dynastie Chan a nebo KLEPSIDA (vodní hodiny), která byla sestavena z několika mezi sebou propojených nádob. Hvězdy a hvězdné skupiny byly pozorovány jen pouhým okem za pomoci jadeitového kolečka, a to i ve dne z vyschlé studny nebo hluboké jámy.
 
K dalšímu velkému rozvoji tentokrát již astronomie tak, jak ji chápeme, došlo s příchodem Jezuitů. Slušelo by se připomenout třeba kněze Mateo Ricci (1552-1610), který ve svém dopise z 12.5 roku 1605 z Pekingu svým nadřízeným píše: Glóby, hvězdné glóby, hodiny, astroláby a jiné věci, které jsem vyrobil a které je učím používat, ze mne tady udělaly největšího matematika na světě…..kdyby sem přijel skutečný matematik, mohli bychom přeložit naše tabulky do čínských znaků a opravit jejich délku roku. Tím bychom na ně udělali velký dojem, ještě více bychom pootevřeli bránu do Číny a mohli bychom tady žít bezpečněji a svobodněji." V jiném dopise zase píše: "A přitom všem se čínští astronomové vůbec nesnaží pohlížet na jevy spojené s nebeskými tělesy matematicky…veškerou pozornost věnují oné části astronomie, kterou naši vědci nazývají astrologií, což může být přičítáno skutečnosti, že věří, že vše, co se odehrává na naší zemi, závisí na hvězdách….." Z tohoto všeho vidíme, že umění astronomické sloužilo výhradně účelům astrologickým a to proto, aby byl zachován řád a vyváženost při vládě panovníka. Nejlépe toto ilustruje i nařízení, které Jezuita Mateo popsal v jednom ze svých dopisů: "Zakladatel rodiny, která v současnosti řídí studium astrologie, zakázal oddávat se studiu této vědy všem, které k tomu neopravňuje dědičné právo. Tento zákaz vyplývá ze strachu, aby někdo, kdo porozumí hvězdám, nenarušil pořádek v císařství."
Umění astrologické (hvězdopravectví) tak, jak jej chápeme my, se však v Číně nepraktikuje. Při celkovém úsudku, zda je ten který den nebo období vhodné pro uzavření sňatku, početí dítěte, prodej, koupi nebo začátek cesty nebo stavby, se bere v potaz hlavně "kalendářní rytmus" střídání a kolísání energií tak, jak jsou chápany v Číně podle teorií Jin a jang, wu sing a knihy Proměn (I ting). Proto bychom spíše měli hovořit o rytmologii než o astrologii.