Proč si úspěšní muži berou své sekretářky?

Dobrá
sekretářka je milá a příjemná. Svého šéfa chápe a dokáže ocenit. Je
trpělivá, umí naslouchat. Pro mnohé muže ideál manželky...

 Dobrá sekretářka je milá a příjemná. Svého šéfa chápe a dokáže ocenit. Je trpělivá, umí naslouchat. Pro mnohé muže ideál manželky...

Z pohledu muže je to logické, pokud je sekretářka mladá, krásná, okouzlující a ostatní chlapáci z pracovních schůzek se při pohledu na ni začnou potit... Nervózně posedávají, uvolňují si kravaty. Pak už stojí za to se rozvést a z kanceláře vytvořit náhradní domov.

Jenže muži si často berou své sekretářky, které mají k podobným příměrům kilometry daleko. Jsou všední, často méně zajímavé než původní manželky. Je důvodem fakt, že když s někým trávím dvanáct i více hodin denně, zvyknu si? Dokonce tak, že bez toho člověka nemohu být? Na vše jsme dva. Já a má sekretářka. Nebo je to jinak?

Sekretářka, asistentka, tajemnice. K základu její práce patří především nejrůznější administrativní činnosti. Dobrá sekretářka nezapomíná na to, kdo ve firmě má zrovna narozeniny. Vede v hlavě databanku narozenin, svátků, oslav příchodu dětí na svět. Tuší, kam kdo z kolegů se vší pravděpodobností vyrazí na dovolenou. S přesností detektoru lži rozpozná, mezi kterými ze zaměstnanců doutná konflikt. Často ví i o rodinných konfliktech svých kolegů.

Je mile tajemná. Pochopí, ocení, pomůže. Obvykle nezapomene o všem poinformovat svého šéfa. Koupí mu květinu k narozeninám pro matku i manželku. Před třídní schůzkou taktně nadhodí, že jeho dítě už letos chodí do sedmé třídy. Připomene i očekávanou návš­těvu příbuzných či fitka. Věci zásadně ne­hodnotí. Komentáře si nechává pro sebe. Je trpělivá. Umí naslouchat. A čekat. Doká­že pročekat velmi dlouhou dobu.

Ve filmových ‚slaďácích‘ bývá sekretářka krásná, přímo s parametry modelky světového střihu. Ve filmech na jejích schopnostech často příliš nezáleží. Ve skutečnosti jsou ale sekretářky různě krásné a různě schopné... Stejně, jako je tomu v každém z jiných oborů. Přesto jsou právě vztahy sekretářek a šéfů z pohledu statistik nej­ob­líbenější. Jsou nejvíce četné. Objevují se i ve vtipech. Nikdo ale reálně neodpoví na to, proč tak často vznikají?

Práce, nebo sňatková kancelář?

Jsou na to dokonce speciální studie. Týmy sociologů v mnoha zemích mapují vztahy na pracovišti, vztahy mezi sekretářkami a jejich šé­fy, vztahy mezi manažery. Milostná vzplanutí ve firmě údajně příznivě působí na pracovní aktivitu. Podle průzkumů dokonce i konzervativní Angličani zažívají na pracovišti lásku.

Povedlo se to šedesáti procentům z nich! Občas znamená milostný vztah v práci problém. Příklad? Třeba John Major a Bill Clinton. Oba si erotický zážitek v práci dopřáli. První se sekretářkou, druhý s buclatou stážistkou. Oba měli vzápětí co vysvětlovat! Stejně jako Harry Stonecipher, jeden z bývalých šéfů firmy Boeing. Před časem musel z Boeingu odejít. Měl poměr s jednou z jemu podřízených manažerek.

Jistý americký psycholog říká, že moderní pracoviště je svým způsobem sňatková agentura. Může se nám to líbit nebo ne, ale právě tady se potkávají lidé různého smýšlení, kteří by se třeba ani jinak nepotkali. A může je to tam k sobě začít nebezpečně přitahovat.

Vzorec od soudu: stárnoucí muž+mladá žena

Pokud vás to k sobě začne nebezpečně při­tahovat, je to jistě vzrušující. Skrývat se před rodinou, kolegy na pracovišti, mít společné tajemství... Nakonec ‚secret‘ –  tajemství je i základem slova sekretářka. Počáteční rozptýlení ale může postupem doby přerůst ve velký problém. Richard Edelmann napsal před časem knihu ‚Mezilidské konflikty na pracovišti‘. Podle něj je sexuální vztah v prá­ci jako démon.

Láká, vábí, často nedovolí myslet na cokoli jiného. „Navíc právě na pracovišti působí mocenské struktury, které v běžném životě neexistují,“ dodává Edelmann. „Na jedné straně to vede k opojení mocí a postavením. Na druhé straně to znamená, že odmítnout vztah s výše postaveným kolegou může mít mnohem větší odezvu, než by tomu bylo mimo pracoviště... A tento druh nerovného, potenciálně ‚vykořisťovatelského‘ vztahu právě působí ty největší problémy.“

Znamená to, že sekretářka, která odmít­ne milostnou nabídku šéfa, bude mít kvůli tomu potíže? Stejně, jako kdyby přešvihla rozpočet drobných vydání? Přečerpávala do své fabie benzin ze služební oktávky? Nastal by stejný problém? Myslím v tom momentě, kdyby na šéfův sexuální návrh jasně odpověděla: „Ne“!

Jistá známá právnička si pro milostné vztahy na pracovišti, které skončily v jejích deskách, vytvořila žebříček: Jasný favorit je podle ní starší, výše postavený muž s mladší, níže postavenou ženou – tvoří zhruba 90 % případů její klientely. Občas ale vyhledá po­moc právníka i jeden ze vztahu výše po­stavené ženy a níže postaveného muže. Objevila se také manažerka, která sexuálně obtěžovala mladšího kolegu. A právo dnes řeší i problémy vztahu gayů... Začal hezky romanticky v práci. Kde skončil? U soudu!

Případ stárnoucího šéfa a mladé sekretářky je stereotyp. Objevují se ale i šéfky, které si začnou se svým podřízeným. Pokud vztah neskončí manželstvím, může skončit u právníka. Jeden z dvojice vyhledá jeho pomoc právě proto, že byl podle svého názoru, díky pracovnímu postavení, do vztahu vmanipulován! Šel do něho z obavy ze ztrá­ty své pracovní pozice, dobrého postavení, odměn, benefitů. Raději podstoupil sexuální obtěžování. A láska? Prosím vás, také je možná! A benefity…?

Zeptali jsme se...

...psychologa Petra Hrocha:

Co muže k jejich sekretářkám přitahuje?

Na tuto otázku mě drze napadá rychlá odpověď: Nikdo není dokonalý… I ten sebeúspěšnější muž má své slabé stránky, drobné či výraznější chyby, které umí dobře skrývat. Skoro před všemi. Před matkou a sekretářkou však muž nic neutají. Sekretářka bývá sice zčásti placená za výraz obdivu k šéfovi, za vizáž, která se hodí k jeho kravatě a autu, v podstatě však dobrá sekretářka vytváří pevnou půdu pro šéfův úspěch.

Koordinuje a hlídá jeho aktivity od sjednávání schůzek po doladění účesu, vidí jej po ránu a po flámu, vidí jej utahaného v pozdní večer.
Ví o jeho hemeroidech i nemocném synkovi. Umí mile zalhat a ukončit hovor s manželkou, umí povzbudit a najít, co je třeba, umí být i laskavě kritická. Sekretářka ví a umí. Má informace. Má moc. A je tak blízko.

Být úspěšným mužem může být dost dřina, i miliardář může být utahaný jak kůň, kdepak by se mu pak chtělo ještě doma řešit rodinné trable, kdepak by se mu chtělo shánět v drahých barech, kličkujíc před novináři, nějaké svůdné tělo a vlídnou duši. Sekretářka je přeci jen tak blízko! Zná toho muže, nemusí jí všechno vysvětlovat, nemusí se omlouvat. Má v sobě něco z pečující mámy, kterou chlap potřebuje.

Má něco z primitivní divoké ženy, což chlap potřebuje taky. Má v sobě něco sesterského z té časté blízkosti, což voní a láká jako tabu. A ke všemu má v sobě často odhodlání být víc než jen sekretářkou! Copak se ještě někdo může těmto mužům divit! Ale, vážení, pozor! Nic z toho neznamená, že sekretářka musí být chlípná a vypočítavá potvora a její
šéf líný hlupák, co se nechá sbalit.

Znovu si to přečtěte a jen si zkuste takhle žít! Ono to nemusí být jen taková sranda jako na obálce časopisu. Takže když jim to klapne, tak já jim to přeju. Mít vztah k někomu, kdo o mně ví tak moc, a milovat jej s iracionální vírou, že to, co ví, proti mně nepoužije a že já ji nebudu muset likvidovat, je skutečně vzácné. A mimochodem, není snad každá manželka libovolného muže taky občas sekretářkou?

Příklady ze života...

Misska to není...
Miloš Zapletal byl přes dvacet let prezidentem Miss ČR. Když v Česku poprvé organizoval soutěž ženské krásy, byli jsme u vytržení. Ne z něj, ale ze show, kterou nám umož­nil. Po letech ‚socíku’ jsme měli pocit nekonečné euforie... Byl to zkrátka dotek zakázaného ovoce.

Jde-li o Miloše Zapletala, je to normál­ní chlap. Žádný extra krasavec, nicméně léta žil obklopený špičkovou ženskou krásou. Usmíval se do kamer a předával dívčinám korunky. Ženatý, otec čtyř synů. Je zvláštní, že člověk by očekával, že vztah prezidenta ženské krásy rozbije
za­se jenom krasavice. Misska.

Dlouhé vlasy, oči jako tůně a míry bohyně. K titulu Miss World se mu dokonce podařilo přivést krasavici Taťánu Kuchařovou. Ani v tomto případě nic. Bulvární fotografové ho nikdy nenačapali, jak se plíží nad ránem z jejího bytu. Z prostého důvodu. Nikdy se z něho podle všeho neplížil.

Přesto se jeho vztah s manželkou Danielou rozpadl. A stojí za tím dáma, která nemá dlouhé vlasy, oči jako tůně a ani míry, které by stály za podiv. Průměrná žena, jakých na ulici potkáte spousty... Jedno plus ale paní Hana má. Je to sekretářka prezidenta Zapletala.

Nejbohatší čech Petr Kellner
Je jako fikce. Donedávna jediný český dolarový miliardář je jako postava z fiktivních románů. Nikdo ho nikdy ani pořádně neviděl. V novinách se pěknou řádku let omílá jen jedna jeho stále stejná fotka. A na ní mu to celkem sluší. Své soukromí žárlivě střeží, rozhovory dává jen výjimečně a velmi nerad.

Jeho žena Renáta už nikde nemá ani tu fotku. Nikdo netuší, jestli je krásná. Nemůžeme diskutovat o její schopnosti projevu. Nemůžeme kritizovat její módní styl. Je pro nás stejně fiktivní jako její muž... Ví se o ní pouze to, že spolu s manželem založili nadaci Educa pro podporu sociálně slab­ších talentovaných studentů a s ní související Open Gate – prestižní gymnázium v Babicích. A další informace, která prosákla na veřejnost, je, že v pořadníku je druhou manželkou.

Zkusíte si tipnout, kde pracovala před svatbou? A: V metru? B: Jako biletářka v divadle? C: Jako vedoucí sekretariátu ve firmě budoucího muže? Bingo! C je správně. Paní Renáta pracovala před manželstvím jako vedoucí sekretariátu svého budoucího muže... Je jím Petr Kellner, nej­bohatší Čech. Víc o nich ale asi neví ani první Kellnerova žena. Natož my, průměrní a odevzdaní Čechové.  

Slavná ze dne na den
Konstancie začala pracovat na TV Nova jako asistentka tehdejšího ředitele Vladimíra Želez­ného v roce 2000. Postupem do­by se stala ředitelkou. Nikoli celé televize, ale pouze ředitelova sekretariátu. Svatbu měli v listopadu 2003. A o čtyři roky později se páru narodila dcera Ester.

Kony, jak si nechá říkat, se i pro člověka s minimem pozorovacího talentu stala pravým protipólem Železného první ženy Marty... Křehké, noblesní intelektuálky s dokonale vytříbeným vkusem. Bývalá premiantka Kony ale zjev­ně měla a stále ještě má dobrý tah na bránu. Má podle všeho cit pro situaci a dokonalý odhad. S mužem eurokomisařem pobývala v Bruselu.

Jako dokonalá sekretářka zjevně funguje i dnes. Většina komunikace údajně probíhá přes ni. Svého manžela a šéfa chrání a zahrnuje jej svou péčí. A ten se s věrnou Kony po boku nemusí ničeho bát, a tak na ni podle všeho převedl většinu svého majetku. A oba se stále tváří šťastně a s ohledem na okolnosti logicky spokojeně.

Spisovatelky projevů

Německému exkancléři Helmutu Kohlovi bylo 78 let. Na heidelber­ské klinice, kde se dlouhodobě léčil po pádu ze schodů, se roz­hodl pojmout za svou ženu Maike Richter. Bylo jí čtyřicet tři. Vzal si ji čtyři roky po smrti své první manželky, která spáchala sebevraždu.

Maike Richter ovšem měla ke své­mu manželovi už před obřadem pořádně blízko. Byla totiž pracovnicí jeho sekretariátu a také autorkou většiny jeho veřejných projevů. Helmut, které­mu se v Německu přezdívá Die Birne (Hruška), zářil při obřadu spokojeností. Maike rovněž. Dosáhla, čeho chtěla. Vždy si přála mít na život své ‚hrušky’ maximální vliv.

A podobně na tom nakonec byla i druhá žena Willyho Brandta... Další osobnosti německé politické scény. Také Willy si vzal sekretářku a autorku svých projevů. Jeho život i po svatbě  plánovala do poslední minuty. A na návštěvu k Willymu nepustila například ani Michaila Gorbačova. Způsobně se ohlásil jako návštěva do telefonu. A mladá paní Brandtová? Považovala to za hloupý vtip. S telefonem tehdy rozzlobeně práskla.

Konec božského pěvce
Byl to šok. Božský tenor Luciano Pavarotti před časem opustil po čtyřiceti letech společné­ho života svou ženu Aduu, s níž měl tři dcery. A vzal si svou o třicet čtyři let mladší sekretářku Nicolettu Mantovani. Mladou, ale už od pohledu obyčejnou šedou myšku. Nenápad­nou, nepopsatelnou, nezapamatovatelnou osobu.

Zřejmě umělým oplodněním zplodil pár dceru. Nakonec, nic jiného ani při pohledu na postavu geniálního zpěváka v úvahu nepřipadá. Muž ve věku šedesáti osmi let, kterého při běžné chůzi museli pro jeho tloušťku paodporovat dva další muži, těžko mohl plodit děti jiným způsobem. Jedině v laboratoři.

Krátce nato Luciano zemřel. Vypadá to, jako by mu i těch pár let, které strávil po boku své sekretářky, zkrátka stačilo... Většinu svého nepředstavitelného majetku totiž po­dle tvrzení přátel odkázal dcerám z prvního manželství a ženě Adue. Dámě, která nikdy nebyla jeho sekretářkou. Přesto s ní božský Luciano dokázal prožít čtyřicet naplněných manželských let.