Rozprava o magii

Tyto informace nevychází z žádných knih, učebnic, nebo internetových stránek. Vše, níže uvedeno, jsem zjistil šestiletou praxí, bádáním a řadou slepých cest, jedná se o soupis poznatků, které mají svou cenu zaplacenou při jejich získávání.

Magie obecně

Je velice těžké říct, co je magie jako taková. Někdo si ji představí jako energii, vyšší vůli, či změnu osudu. My se tohoto vyvarujeme, neboť magie je vším tím, záleží pouze na úhlu pohledu, ze kterého magii posuzujeme.

Nejlepším vysvětlení, ale také nejméně pochopitelným, je vysvětlení pomocí morfologických polí, tím ovšem problém pouze odsouváme kamsi dál. Teorie morfologických polí nám velice zjednodušeně říká, že jednak svět se skládá z fyzična a jednak z informací, které udávají, jak má fyzično vypadat a chovat se. Magie je potom změna těchto informací. Jedná se pouze o teorii, a jak pozorný čtenář zjistí, magii vůbec nevysvětluje, pouze přesouvá bádání na pole informací, morfologické pole.

Magie může dosáhnout kdokoliv, někteří snáze a lépe, jiní obtížněji. Základních principů magie je velice málo, čas možná ukáže, že mnohem méně než si myslíme nyní. My uvedeme tyto.

Jakákoli představa se chce stát skutečností, je-li jí dodána potřebná energie a cíl. To, co se má stát, se stane tím nejjednodušším způsobem, není-li specifikováno jinak. Magie je silně ovlivňována myslí všech živých bytostí, bez jejich vědomí, či úmyslu, to magii dodává mnohé rysy, které se projeví při jejím užívání. Ten, kdo používá magii, mění magii a magie mění jeho.

Z toho vyplývá, že k použití magie je potřeba vytvořit představu, dát jí energii, cíl a samozřejmě čas. K tomu abychom stvořili představu, potřebujeme jednotnou mysl, proto nám pomáhají emoce, či zaříkání. Silný emotivní prožitek sjednocuj naši mysl a tím je představa snáze vytvořena, neboť se ztratí všechny ostatní myšlenky. I zaříkání může sjednotit naši mysl. K tomu jak ji vložit energii se musí každý dostat sám, ale podstatné je věřit a chtít. Cíl je zřejmý z představy samé. Praktická magie tedy stojí na principu řízené imaginace.

Tímto lze vysvětlit všechny praktické stránky magie, včetně magických předmětů, zde je představa ukotvena na hmotný objekt, pochopitelně jinou představou.

Člověk mění magii a magie mění člověka. Protože je magie ovlivňována lidmi, jejich tužbami, představami a vírou, stává se specifickou. Zjednodušeně řečeno je magie zlá, neboť nenávist a zloba převládá v myslích lidstva. Ten kdo magii používá, stává se jakýmsi hromosvodem a musí si dávat pozor, aby magie nepoužívala jeho. Každý, kdo magii používá, se stává temnějším, pokud není dostatečně připraven se tomu bránit. Odtud tolik zmiňovaná potřeba lásky, u které se pravá podstata pomalu ztrácí.

Magie není ovlivnitelná jakýmkoliv morálním kodexem, je nespoutaná a většině případů si také žije 'vlastním životem', skrze člověka, jako jejího zprostředkovatele. Neexistuje způsob, jak magii spoutat. Jistě, dá se omezit, ale nikdy jí nezabráníme, aby kolovala tímto světem, neboť je součástí světa, především ale člověka. Můžeme-li za pomoci magie měnit svět, může magie za pomoci světa měnit nás.

Užíváním magie na sebe ale člověk poutá až nežádoucí pozornost. Pozornost entit, jež někteří nazývají démony, jiní anděly. Člověk jako bytost tvořená hmotou, je oproti entitám v několika nevýhodách. Můžeme-li se myslí pohybovat na různých vlnách myšlení, jsme omezováni tělem, které potřebuje naši péči. Entita jako taková v těchto vlnách bydlí.

Entitu můžeme popsat jako čirou energii, shluk informací, které tvoří jeden celek, jednu bytost.

O způsobech nahlížení na magii

Chápeme-li magii jako schopnost měnit materii světa, pokoušíme se je měnit. Nahlížíme tedy na magii jen jako na silovou záležitost ovlivňující materiální stránku světa. Cvičením a trpělivostí tak je možno dosáhnout mistrovského 'ohýbání fyzična'.

Druhý pohled, je na magii nahlížet jako na možnost, kterou skrze omezení materiálního světa měníme jeho vnitřní podstatu. Pokud tedy pochopíme magii takto, ztrácí materiální magie svůj význam. Je totiž možno měnit skrze duševní podstatu materiální část světa a magii chápeme pouze jako vědomí.

Magie je celistvá a jednotná, nelze ji tedy dělit na části. Dělit ji však můžeme podle způsobu jejího použití. Prvním dělením je dělení na magii chladnou tj. bez emocí a emotivní.

Chladná magie používá pečlivě připravených představ a cílů, seslání je načasované, je-li použita správně. Tato magie není nijak silná, neboť naše mysl při ní mnohdy není jednotná, její výhodou je ale to, že slouží více nám než sobě. Nebezpečí vymknutí kontroly a způsobení něčeho, co je v rozporu s námi, je nízké.

Magie emotivní využívá zápalu emocí, tedy jednotné mysli, je však nebezpečná, protože postrádá přípravu, může se snadno vymknout kontrole. V záchvatu hněvu můžeme ublížit někomu, kdo je nám blízký, přestože bychom to za 'střízliva ' nikdy neudělali. Emotivní magie je mocná, a však málokdy jí dosáhneme svých cílů, ba naopak jí můžeme napáchat mnoho škod.

Další možné dělení je na magii hrubou a vyšší. Hrubá magie působí na jednotlivé prvky světa silou, vyšší mění svět jako takový, jak již bylo nastíněno výše. Hrubá magie je přístupná každému, vyšší jen těm, kdo pochopí prazákladní podstaty, skrze kterou mohou změnit morfologické pole. Vyšší magie je energeticky nenáročná, přesto nejmocnější, úskalím je, že k jejímu užívání se musíme povznést nad tento svět a chápat ho jako vnější pozorovatel. To dokážou jen ti nejlepší mistři. O tomto stavu mluví mnohá náboženství, extáze, splynutí, satori.

Bližší specifikace častých témat

Nyní bych se chtěl věnovat teoriím více specifickým.

Snad nejdiskutovanější složkou magie je věštění, tj. předpovídání toho co se stane. Nebudeme se zabývat tím, jak nahlédnout do budoucnosti, zaměříme se na jeho princip, na to proč je věštění možné. Existuje-li morfologické pole, veškeré informace, které existují, uložené a vybraným jedincům přístupné, pak můžeme na základě těchto informací vyvozovat důsledky. Příkladem:

Ze střechy domu padá taška. Víme tedy, že dopadne na zem. Někdo by mohl odporovat, ale prosíme, čtenáře aby nad příklady neuvažoval tolik do hloubky.

Pod domem jde chodec. Jde takovou rychlostí, že stane pod oním místem, právě v okamžiku, kdy taška spadne. Víme tedy, že taška zraní chodce.

Takto bychom mohli pokračovat. Známe-li počáteční podmínky, můžeme určit podobu světa v následujících okamžicích. Teorie morfologických polí nám říká, že počáteční podmínky znát můžeme.

Morfologické pole má svou roli i u snů. Sny můžeme chápat jako náhodné útržky informací volně se pohybující na vlnách podvědomí. Pravděpodobně jste již zažili, že se vám splnil sen, což se dá vysvětlit takto: Snění je proces, při němž se naše podvědomí pohybuje na různě vzdálených vlnách morfologického pole, kde se může setkat s náhodnými útržky informací, jež si za pomoci imaginace převede do alegorického výjevu, tedy snu. V případě snů, které se splní a v realitě jsou nerozeznatelné od snění, jde pravděpodobně o nedůležité informace, které není třeba nějak kódovat.

Dalším příkladem náhodných útržků informací jsou vize. Vizi však vnímáme jako náhodný útržek informace, jež se pohybuje na vlnách našeho vědomí, který je jen minimálně kódovaný.

Otázkou je jen to, zda onu informaci zachytíte, když vámi prochází, nebo si jí nevšimnete. Tak jako tak poté dochází k jevu všeobecně známému jako deja vu, kdy si vaše vědomí uvědomí, že se nachází ve stejné situaci, jakou již jednou prožilo.

Neodlučitelnou složkou magie jsou rituály, při nichž dochází, jsou-li provázeny správně, ke sjednocení mysli nejen jedné osoby, ale hned několika, ideálně všech účastníků. To propůjčuje magickým rituálům velikou sílu. Rituál však nese svá rizika, je-li napadeno, či poškozeno vědomí jedné osoby je toto narušení přeneseno i na ostatní účastníky. Rituál nese silnou energii, a stává se proto často cílem entit, které chtějí tuto energii využit pro sebe, musíme se před nimi chránit, proto se užívají magické kruhy.

Velikým rizikem je nechtěné stvoření egregora, entity, jež spojuje vědomí zúčastněných. Egregor se často objeví v rozlícených davech, nebo ve fanatických sektách. Někdy je tato entita nezbytná k dosažení našich cílů, ale může se snadno osamostatnit a ovládnout nás, staneme se pak obětí vlastních záměrů.

Dále bychom se zaměřili na známé vyvolávání duchů. Zde je pouze nutno podotknout, že duch je pouhý otisk mrtvého člověka, který uvízl v morfologickém poli, ne člověk samotný. Duch je tedy prázdnou formou, při jeho vyvolání riskujeme, že se tato forma naplní něčím nechtěným. Duch ví, co věděl za živa, řídí se principy, které převzal, když žil, ale nedokáže nic jiného nebo nového. Pokud jej využije entita, musí zachovat základní duchovy rysy, ale časem je může změnit.

O omylech v magii častých

Nyní se zaměřme na nejčastější omyly.

Pravděpodobně nejčastějším milníkem, je trend zaříkadel. Mnoho lidí se domnívá, že vyslovením slov, která nejsou v žádném jazyce, můžeme dosáhnout jistého magického efektu. Slova sama o sobě totiž žádnou moc nemají a zaklínadlo má tedy jen moc, jakou mocí vládne, ten kdož ho vysloví. Slova se v magii užívají pouze jako podněty pro vědomí a podvědomí. Například (toto je opravdu jen příklad): chceme-li na ruce vyvolat plamen, řeknu: "Oheň!"

Závěrem

Toto pojednání není návodem pro užívání magie, pouze nastíněním tohoto fenoménu. Informace zde použité nejsou nezpochybnitelné, jsou určeny k hlubokému zamyšlení a případně jejich individuálnímu rozvoji. Nikdo neovládne magie tím, že se tento článek naučí z paměti, ale pokud se nad ním zamyslí, možná nalezne cestu.

Převzato od autor: Kurumi.