Dávno, pradávno, když ještě nebylo nic, nebesa ani zem, slunce ani měsíc a jasné hvězdy, když ještě nebyly hory ani lidé, rozprostírala se všude jenom nesmírná prázdnota a uprostřed té prázdnoty plulo ohromné vejce. Za nějaký čas narodil se v tom vejci člověk jménem Pchan Ku. A Pchan Ku prožil v podivném příbytku osmnáct tisíc předlouhých a úmorných let.
Až jednoho dne se ohromné vejce s hrůzným rachotem roztrhlo na dvě poloviny a první člověk mohl konečně svobodně vyjít z nenáviděného zajetí. Jen si pomyslete, osmnáct tisíc let, celých osmnáct tisíc let byl uvězněn! Vyšel Pchan Ku, narovnal svá mohutná ramena, protáhl si ztuhlé kosti a bylo mu dobře. Tak se tedy vejce rozpadlo na dvě poloviny. Vrchní byla prosvitná, lehká, tenoučká a pomalu se vznášela do výše. Ale nestoupala jen tak, jak se jí snad zachtělo, stoupala každý den o stejný kus, o jeden jediný čang. A tak se zvedala výš a výš a vznikla z ní modrojasná obloha. Dolní polovina vejce byla pevná, tvrdá a silná a každý den sílila ještě o jeden čang. A to byla země.
Pchan Ku se radoval ze svobody, vykračoval si po pevné a tvrdé zemi sem a tam, tam a sem a sám také rostl každý den přesně o jeden čang. Tak rostl nových osmnáct tisíc let a za tu dobu se z něho stal obr.
Když dosáhl věku třiceti sedmi tisíc let, zemřel. A po smrti proměnila se jeho hlava ve vysoké skály a hory, rozeklané kopce a žírné doliny. Jeho veselé zářivé oči se změnily v slunce a měsíc. Z pravého jiskrnějšího, vzniklo slunce, z levého měsíc. Horká krev,která tolik tisíciletí proudila v jeho mohutném těle, se proměnila ve vodu. A po zemi se rozlily bystřiny a široké řeky, čirá jezera a modravá moře. Z jeho dlouhých hustých vlasů vyrostly háje a stinné lesy, zelená šťavnatá tráva a květy, spousta květů, pestrých a voňavých. Jeho dech to jsou vichry, které vanou nad horami, řekami a lesy.
Když dosáhl věku třiceti sedmi tisíc let, zemřel. A po smrti proměnila se jeho hlava ve vysoké skály a hory, rozeklané kopce a žírné doliny. Jeho veselé zářivé oči se změnily v slunce a měsíc. Z pravého jiskrnějšího, vzniklo slunce, z levého měsíc. Horká krev,která tolik tisíciletí proudila v jeho mohutném těle, se proměnila ve vodu. A po zemi se rozlily bystřiny a široké řeky, čirá jezera a modravá moře. Z jeho dlouhých hustých vlasů vyrostly háje a stinné lesy, zelená šťavnatá tráva a květy, spousta květů, pestrých a voňavých. Jeho dech to jsou vichry, které vanou nad horami, řekami a lesy.
A tak prý byl stvořen svět.