Jsou citoví upíři zralí na psychiatra?
Vaše síla spočívá v umění, které leckdo nezvládá – říct ne!
Vysávají z vás energii, živí se vaší dobrou náladou a nakonec vám mohou i podlomit zdraví. Citoví upíři. Jak je rozeznat a jak se jich zbavit?
Bude hodně záležet na tom, do jaké míry jste silná. ‚Citoví upíři‘ podle psychologů totiž nejčastěji parazitují na lidech, kteří neumějí říkat „ne“ a sami na sebe neberou příliš ohledy. To se to pak upírům vysává, když se nedokážete bránit...
„Upíři nám nevysávají krev, jejich pochoutkou je naše citová energie,“ upozorňuje americký odborník Albert J. Bernstein, autor publikace
Citoví upíři. „Z psychologického hlediska jsou to lidé, kteří trpí poruchami osobnosti. Na vysoké škole jsem si osvojil jednoduché pravidlo: Lidé dovádějící sami sebe k šílenství mají neurózu nebo psychózu.
Lidé dovádějící k šílenství druhé mají poruchu osobnosti.“ Podle doktora Bernsteina jsou někteří ‚upíři‘ těžko odhalitelní. „Vedle těch, které poznáte dost snadno, se zakuklení najdou i mezi zdánlivě okouzlujícími partnery a kamarády, kteří vás zahrnují pozorností nebo dárky.
Nechápete, proč si v jejich přítomnosti připadáte tak nesví a vyčerpaní. A trvá dlouho, než vám konečně dojde, že se živí vaší vitalitou, osobují si právo vás ovládat a čekají na vděčnost.“ Identifikujte pět nejrozšířenějších typů citových upírů a naučte se proti nim bránit.
Kdo to je nejčastěji: Citově nevyrovnaný nezralý partner, který si sám sebou není jistý. Bojí se, že ho opustíte, a svým chováním paradoxně dělá všechno pro to, aby se tak stalo.
Osvobodit se však není snadné a kdo to dokáže, cítí se po rozchodu úplně vysátý. Není divu. Tenhle upír dává hodně zabrat. Nepřeje si například, abyste se stýkala s přáteli, rodinou, studovala, zabývala se věcmi, které jeho samotného nezajímají, apod.
Jeho typickou vlastností je žárlivost, ať už na lidi nebo na vaše aktivity. Buď se rovnou vzteká a vyvolává scény, nebo se chová ublíženě.
Jak se bránit: Jasně vymezte své teritorium. Když to nepůjde jinak, vylepte na lednici ‚antiupíří česnek‘: Rozvrh, kdy chodíte cvičit, kdy na
angličtinu, kterou sobotu s mámou na kafe, a o kterém víkendu jste si s kamarádkami objednala kurs esoteriky. V žádném případě se nenechte vydírat.
Kdo to je nejčastěji: Kamarádka, kterou opustil partner. Vaše rozvedená matka. Single přátelé. Zkrátka osoby, které si z vás udělaly zpovědní vrbu nebo se upínají k vaší přítomnosti.
V zásadě nerespektují váš soukromý život a domnívají se, že jste kdykoli připravena vyslechnout jejich nářky. Zahrnují vás pesimistickým přístupem k životu a stahují do své pozice.
Typické jsou nezadané kamarádky, které si myslí, že na ně ‚počkáte‘ s další láskou nebo dokonce s mateřstvím.
Jak se bránit: Omezte časový úsek, po který snesete stížnosti. Pak řekněte například: „Vím, že to máš těžké, ale pojďme si povídat i o něčem veselejším.“ Když to dotyčný upír nepochopí, rozlučte se. Naučte se odmítat ve stylu: „Nezlob se, ale já už něco mám. Příště se třeba domluvíme.“
Kdo to je nejčastěji: Člověk, který má na rozhazování a podvědomě (nebo i prvoplánově) si vás chce připoutat. Ani štědrost se nemá přehánět, může být totiž velmi nepříjemná.
Jste ovšem na dost tenkém ledě – možná to upír myslí opravdu dobře. Jenže pokud vás svazují pocity vděčnosti a trápíte se tím, že mu jeho pozornost nebudete moct oplatit, je načase určit hranice.
Jak se bránit: Uzavřete pakt o vzájemném dárkovém neútočení. Na rovinu řekněte, v jaké cenové relaci se může pohybovat, aniž by vás to zaskočilo. Za nevyžádané pozornosti mimo narozeniny a svátky poděkujte rovnou s větou: „Ale já ti to opravdu nebudu moct nijak oplatit.“
Kdo to je nejčastěji: Mnohdy šéf, kolegyně, partner. Každý, kdo neakceptuje váš pohled na věc a snaží se vás dostrkat k něčemu, co sama nechcete.
Případně na vás hodlá přenést část své zodpovědnosti nebo přemíru povinností. Pokud se nezbavíte vlastního strachu z toho, co se stane, když odmítnete, jejich vlivu se nezbavíte.
Jak se bránit: Doktor Bernstein doporučuje osvojit si odmítnutí jako: „Nepočítám s tím, nemám peníze, neplánuju nic takového, není to nic pro mě, přesahuje to náplň mé práce, pro ostatní úkoly na tohle nemám čas, to je tvoje práce a ne moje...“ Případně zcela jednoznačné: „Nechci a dej mi s tím už pokoj.“
Kdo to je nejčastěji: Kdokoliv z vašeho okolí.
Hypochondrie je sama o sobě psychologickou poruchou, život s hypochondrem je složitý. Nezlehčujte jeho problémy, ale nenechte se
do nich vtáhnout nebo jimi vystrašit.
Jak se bránit: Nejúčinnější věta zní: „Nezlob se, já nevím. Nejsem lékař.“
Pesimisticky naladěné ženy mají vyšší hladiny cholesterolu a krevního tlaku, tedy faktorů vedoucích k infarktu. Optimistky si svým postojem k životu snižují o 9 % riziko, že onemocní srdeční chorobou, a o 14 % úmrtnost bez ohledu na její příčinu.
Až o 16 % se zvyšuje úmrtnost u cyniček, které nikomu nedůvěřují a chovají se nepřátelsky vůči okolí. „Negativní vlivy jako kouření nebo přejídání jsou nebezpečnější než špatná nálada,“ připouští vedoucí výzkumu Hilary Tindel. „Ale ani tu nesmíte brát na lehkou váhu a je dobré s ní něco dělat.“
„Upíři nám nevysávají krev, jejich pochoutkou je naše citová energie,“ upozorňuje americký odborník Albert J. Bernstein, autor publikace
Citoví upíři. „Z psychologického hlediska jsou to lidé, kteří trpí poruchami osobnosti. Na vysoké škole jsem si osvojil jednoduché pravidlo: Lidé dovádějící sami sebe k šílenství mají neurózu nebo psychózu.
Lidé dovádějící k šílenství druhé mají poruchu osobnosti.“ Podle doktora Bernsteina jsou někteří ‚upíři‘ těžko odhalitelní. „Vedle těch, které poznáte dost snadno, se zakuklení najdou i mezi zdánlivě okouzlujícími partnery a kamarády, kteří vás zahrnují pozorností nebo dárky.
Nechápete, proč si v jejich přítomnosti připadáte tak nesví a vyčerpaní. A trvá dlouho, než vám konečně dojde, že se živí vaší vitalitou, osobují si právo vás ovládat a čekají na vděčnost.“ Identifikujte pět nejrozšířenějších typů citových upírů a naučte se proti nim bránit.
Typ 1: Vlastník
Typické věty: Jsi jen moje. Co bych si bez tebe počal/a.Kdo to je nejčastěji: Citově nevyrovnaný nezralý partner, který si sám sebou není jistý. Bojí se, že ho opustíte, a svým chováním paradoxně dělá všechno pro to, aby se tak stalo.
Osvobodit se však není snadné a kdo to dokáže, cítí se po rozchodu úplně vysátý. Není divu. Tenhle upír dává hodně zabrat. Nepřeje si například, abyste se stýkala s přáteli, rodinou, studovala, zabývala se věcmi, které jeho samotného nezajímají, apod.
Jeho typickou vlastností je žárlivost, ať už na lidi nebo na vaše aktivity. Buď se rovnou vzteká a vyvolává scény, nebo se chová ublíženě.
Jak se bránit: Jasně vymezte své teritorium. Když to nepůjde jinak, vylepte na lednici ‚antiupíří česnek‘: Rozvrh, kdy chodíte cvičit, kdy na
angličtinu, kterou sobotu s mámou na kafe, a o kterém víkendu jste si s kamarádkami objednala kurs esoteriky. V žádném případě se nenechte vydírat.
Typ 2: Osamělá duše
Typické věty: Ještěže tě mám. Nedovedu si představit, co by se stalo, kdybych tě ztratil/a.Kdo to je nejčastěji: Kamarádka, kterou opustil partner. Vaše rozvedená matka. Single přátelé. Zkrátka osoby, které si z vás udělaly zpovědní vrbu nebo se upínají k vaší přítomnosti.
V zásadě nerespektují váš soukromý život a domnívají se, že jste kdykoli připravena vyslechnout jejich nářky. Zahrnují vás pesimistickým přístupem k životu a stahují do své pozice.
Typické jsou nezadané kamarádky, které si myslí, že na ně ‚počkáte‘ s další láskou nebo dokonce s mateřstvím.
Jak se bránit: Omezte časový úsek, po který snesete stížnosti. Pak řekněte například: „Vím, že to máš těžké, ale pojďme si povídat i o něčem veselejším.“ Když to dotyčný upír nepochopí, rozlučte se. Naučte se odmítat ve stylu: „Nezlob se, ale já už něco mám. Příště se třeba domluvíme.“
Typ 3: Nejštědřejší
Typické věty: Ale to nestojí za řeč. Když já tě tak rád/a rozmazluju.Kdo to je nejčastěji: Člověk, který má na rozhazování a podvědomě (nebo i prvoplánově) si vás chce připoutat. Ani štědrost se nemá přehánět, může být totiž velmi nepříjemná.
Jste ovšem na dost tenkém ledě – možná to upír myslí opravdu dobře. Jenže pokud vás svazují pocity vděčnosti a trápíte se tím, že mu jeho pozornost nebudete moct oplatit, je načase určit hranice.
Jak se bránit: Uzavřete pakt o vzájemném dárkovém neútočení. Na rovinu řekněte, v jaké cenové relaci se může pohybovat, aniž by vás to zaskočilo. Za nevyžádané pozornosti mimo narozeniny a svátky poděkujte rovnou s větou: „Ale já ti to opravdu nebudu moct nijak oplatit.“
Typ 4: Manipulátor
Typické věty: Udělej to pro mě. Vy jste nejschopnější ze všech, pro vás to bude hračka. Ty to určitě zvládneš. Nesmíš váhat.Kdo to je nejčastěji: Mnohdy šéf, kolegyně, partner. Každý, kdo neakceptuje váš pohled na věc a snaží se vás dostrkat k něčemu, co sama nechcete.
Případně na vás hodlá přenést část své zodpovědnosti nebo přemíru povinností. Pokud se nezbavíte vlastního strachu z toho, co se stane, když odmítnete, jejich vlivu se nezbavíte.
Jak se bránit: Doktor Bernstein doporučuje osvojit si odmítnutí jako: „Nepočítám s tím, nemám peníze, neplánuju nic takového, není to nic pro mě, přesahuje to náplň mé práce, pro ostatní úkoly na tohle nemám čas, to je tvoje práce a ne moje...“ Případně zcela jednoznačné: „Nechci a dej mi s tím už pokoj.“
Typ 5: Hypochondr
Typické věty: Už se ti někdy stalo, že by tě bolelo tady? Sáhni si, to je divná bulka. Co když příští Vánoce nebudu na světě?Kdo to je nejčastěji: Kdokoliv z vašeho okolí.
Hypochondrie je sama o sobě psychologickou poruchou, život s hypochondrem je složitý. Nezlehčujte jeho problémy, ale nenechte se
do nich vtáhnout nebo jimi vystrašit.
Jak se bránit: Nejúčinnější věta zní: „Nezlob se, já nevím. Nejsem lékař.“
Přemáhá vás pesimismus?
Jde vám o zdraví!
Špatná nálada a pesimismus jsou přenosné z člověka na člověka. Pokud se nedokážete vypořádat se svými citovými upíry, ohrozí vás to přímo na zdraví. Alespoň to tvrdí americký výzkum kolektivu psychologů z Pittsburské university, uveřejněný loni v přestižním časopisu Circulation.Pesimisticky naladěné ženy mají vyšší hladiny cholesterolu a krevního tlaku, tedy faktorů vedoucích k infarktu. Optimistky si svým postojem k životu snižují o 9 % riziko, že onemocní srdeční chorobou, a o 14 % úmrtnost bez ohledu na její příčinu.
Až o 16 % se zvyšuje úmrtnost u cyniček, které nikomu nedůvěřují a chovají se nepřátelsky vůči okolí. „Negativní vlivy jako kouření nebo přejídání jsou nebezpečnější než špatná nálada,“ připouští vedoucí výzkumu Hilary Tindel. „Ale ani tu nesmíte brát na lehkou váhu a je dobré s ní něco dělat.“