Tajemství spokojeného vztahu

Dnes se s jistou dávkou úcty pozastavíte nad tím, říká-li vám někdo, že se po třech letech rozešel s partnerem. „To spolu vydržely tak dlouho,“ pomyslíte si s obdivem. Partnery některých svých kamarádek jste již přestala sledovat. Rozhodně se už alespoň nenamáháte navázat s každým z nich nějaký bližší vztah – stejně tu za rok bude místo něj sedět jiný...

Dokud vás smrt nerozdělí?

Zdá se, že žijeme ve svobodné době. Můžete si svobodně vybrat žít bez partnera nebo s dvaceti různými – najednou, či po sobě. Dokonce to spíš vypadá, že zůstat s jedním člověkem delší dobu, neřku-li celý život, snad už ani není v dnešní společenské nabídce. Polovina lidí do dlouhodobých vztahů nechce vstoupit ze strachu, že po nich ten druhý bude chtít až příliš – nebo že po nich vůbec bude něco chtít. Druhá polovina nestojí o vztahy ze strachu, že po nich ten druhý nebude chtít nic – že mu na tom vlastně vůbec nezáleží.

Pokud jste ještě „ze staré školy“ a připadá vám jako vcelku normální řešení najít si jednoho partnera a pokusit se zůstat s ním co nejdéle, možná zjišťujete, že dnešní doba vám moc kladných vzorů a praktických rad nenabízí. Příkladů celoživotních vztahů je čím dál méně, a když už jsou, většina vám sice napoví, že je možné spolu zůstat, ale už nemohou sloužit jako příklad toho, jak spolu zůstat šťastně.

Co se praktických rad týče, časopisy i knihy se chovají, jako by se dlouhodobé vztahy týkaly dvouprocentní menšiny – přibližně takový prostor jim nabízejí. Najdete spoustu článků a děl o tom, jak vztah iniciovat a začít. Ale jen málokdy o tom, jak jej udržet. Sexuální návody se nejčastěji týkají těch párů, které jsou v prvním roce známosti a ještě stále si myslí, že jejich soužití děsně záleží na tom, kterou polohu vyzkouší. Ale kdy jste naposledy našla článek, co dělat v posteli, když už jste vyzkoušeli úplně všechny polohy?

Toto je článek, který se nezabývá vztahem, který je ještě peprný, šťavnatý a rozžhavený do ruda. Naopak. Mluví o vztahu, který už ztratil pepř i šťávu i žhavost. A chce ukázat, co takový vztah místo toho našel. Nebo spíš jak by to mohl najít, kdyby se držel určitých doporučení.

Psychologové, zabývající se problematikou dlouhodobého soužití, se neustále snaží pojmenovat, jaké jsou nejpodstatnější esence pro úspěšné, trvající partnerství. Mezi tři nejčastěji citované vlastnosti, které oba partneři musejí být ochotni v sobě pěstovat a prohlubovat, patří: Tolerance, tolerance a tolerance.

Ne, není to překlep – tak důležitá je právě tato schopnost. A schválně ji nazýváme schopností, protože i tolerance se dá naučit a pěstovat. Začnete-li tuto oblast zkoumat, zjistíte, že dlouhodobý vztah je uměním, které je možné pěstovat, jsou-li k tomu oba dva ochotni.

Neberte úspěch vztahu jako samozřejmost

Nejspíš jste se i vy již ocitla v podobné situaci: jste totálně, ale totálně zamilovaná. Je to ON, víte, že právě s ním byste mohla být děsně dlouho. Jste tak šťastná, že máte rok pocit, že se vznášíte nad zemí. A po roce najednou bác – vztah se vám začíná drolit pod rukama, ani netušíte, jak se to stalo. Máte ho sice pořád ráda, ale leze vám na nervy  a vy cítíte, že i vy jemu.

Toto je chyba, kterou učiní mnoho šíleně zamilovaných párů. Jejich náklonnost je tak silná, že předpokládají, že zcela automaticky vydrží navěky. Že jejich vztah je tak silný, že se o něj vůbec nemusí starat. Pamatujte si, že toto tvrzení nikdy neplatí. Nikdy. Dobrý dlouhý vztah není otázka štěstí. Jak kdysi někdo prohlásil: Jsou dvě kategorie párů – novomanželé a vytrvalí. Abyste se dostali mezi vytrvalé, musíte, ano správně, vytrvat. A abyste mohli vytrvat, musíte se starat nejen o prostor kolem vás, ale též o prostor MEZI vámi.

Stejně jako každý sebenádhernější byt začne podléhat entropii, tedy bordelařit se, když tam občas někdo nepoklidí, každá seberozkvetlejší zahrada začne uvadat a zarůstat, když ji občas někdo nevypleje a nezalije, tak i naše vnitřní společné „byty“ a „zahrady“ chřadnou a chátrají, pokud se o ně někdo nestará.

Věnujte vztahu čas

Někdy zaléváte s klidem v srdci a užíváte si tuto činnost, jindy se vám nechce zalévat, ale víte, že je to dobré. A tak zalijete. Se vztahem se to má podobně. Mnozí dlouhodobí partneři spolu v určité chvíli přestanou trávit čas, protože to je prostě jednodušší řešení. Partner jim leze na nervy nebo mají pocit, že tam bude pro ně kdykoli, a tak volné chvíle raději využijí na něco jiného.

Je zajímavé a poučné poslouchat, co říkají lidé na smrtelné posteli svým celoživotním partnerům. Skoro nikdo jim nevyčítá věci, které jim možná vyčítal v době, když se smrt ještě nezdála tak blízko. Naopak, mezi nejčastější povzdechnutí patří: Mrzí mě, že jsem ti víc nevyznával lásku, že jsem pro tebe víc neudělal, že jsem s tebou netrávil víc času… Nečekejte na smrtelnou postel a začněte dnes.

Nemusíte mít celoživotní program – stačí týden po týdnu. Prostě jednou týdně najděte způsob, jak byste spolu mohli strávit čas. Jen vy dva. Nesnažte se vymýšlet krkolomné aktivity. Nemusíte pokaždé skákat padákem nebo jít do nejdražší restaurace.

Klidně pošlete děti z domu a zůstaňte pár hodin v pelechu, jako jste to dělávali v dobách, když jste ještě neměli žádné povinnosti. Nečekejte jednou za rok na výročí. Nedělejte ze společně stráveného času něco speciálního. Měl by to přece být právě naopak ten nejpřirozenější, nejobyčejnější, nejklidnější čas, když jste s někým, s kým se znáte tak dlouho.

Neschovávejte svou náklonnost před ostatními

V počátku (a počátkem může být několik prvních let!) jsou vztahy křehké a přesto, že to málokdo dodrží, jim veřejné předvádění nemusí být příliš k užitku. Láska je ráda intimní a nesvědčí jí stavět se příliš na odiv. Ale je-li vztah pevný, můžete si dovolit jej světu předvést. Hlavně vaše děti by měly vidět, že se máte rádi, a jak takové „mít rád“ vlastně vypadá.

To, že si udržíte vztah muž-žena i před svými dětmi, se vám bude hodit, až se začnou rozlétávat za svými vlastními životy a syndrom „prázdného hnízda“ nebude tak bolestivý. Nevidí-li děti, že na manželství se klade důraz a že je dobré a nutné o něj aspoň trochu aktivně pečovat, vyrůstají s přesvědčením, že na sportu záleží víc než na manželství. Přitom je vhodné jim příkladem ukázat, že o manželství pečujete trochu, abyste o něj později nemuseli pečovat až moc.

Z hlediska vývoje společnosti je velmi důležité vštípit dětem, že vztahy jsou důležitější než kariéra, sportovní aktivity nebo filmy. A nejen vaše děti, ale i vaši rodiče a ostatní blízcí, by si z vašeho chování měli být jisti, že váš partnerský svazek je jedním z vašich nejhlavnějších vztahů v životě.

Toho můžete dosáhnout poměrně snadno: zkuste třeba po dobu dvou měsíců neprohlásit o vašem partnerovi na veřejnosti nic negativního. Jen na zkoušku. A kdybyste ho ještě dokázala občas veřejně pochválit, bylo by to úplně dokonalé… A vůbec, schválně, zkuste po dobu dvou měsíců neprohlásit na adresu opačného pohlaví nic negativního. A kdybyste ho ještě dokázala občas pochválit…

Vdávejte se znovu a znovu

Jedním z největších překvapení zamilovaného páru bývá zjištění, kolikrát si během jednoho soužití vlastně musíte říct „Ano“. Kolikrát si během jednoho manželství budete v duchu notovat spolu s kapelou The Clash Should I stay or should I go (měla bych zůstat, nebo odejít?). Jak se dělá dlouhodobý vztah? Prostě na tuto otázku vždy odpovíte „Zůstat“. Někdy z lásky, jindy z rozumu. Někdy z pocitu povinnosti. Občas z únavy začínat něco nového. A jak se pozná DOBRÝ dlouhodobý vztah? Nakonec jste ráda, že jste vždy odpověděla „Zůstat“, i když motivy k tomu nebyly třeba vždy nejromantičtější.

Zůstaňte milenci, ne jen spolubydlícími

Starší milenecké páry, které udržely jiskru i v pokročilém věku, vám většinou prozradí, že je to možné, i když to vždy není nejsnadnější. Doktorka Jeanne Shaw o sexu v pokročilém stádiu vztahu říká: „Páry většinou hledají sexuální vášeň tam, kde je to pohodlné, ne tam, kde opravdu je. Chovají se jako opilec, který hledá klíče pod uliční lampou, protože je nemůže najít ve tmě.

Pohodlnost, spíš než úzkost a strach, stojí v cestě sexuální vášni. A přesto je pohodlí pro vztah velmi důležité. Dodává partnerům pocit blízkosti, známosti a předvídatelnosti. Ale držet se přísně jen pohodlné zóny umrtvuje sexuální energii. Úzkost se špatně snáší, ale vyrovnání se s ní přináší růst. Cenou za zuřivě udržované pohodlí je obětování sexuální energie.“

Lékař Bernie Siegel na jedné přednášce děkoval své manželce Bobbie za nádherných třicet pět let z dvaapadesátiletého manželství. To skutečně není málo, můžete-li prohlásit, že více než dvě třetiny vašeho soužití byly šťastné.