Vše, co potřebujete vědět o žárlení
Žárlivost se dá do určité míry omezit, ale ‚žárlivec‘ musí chtít sám a pracovat na sobě.
Žárlivost je kořením vztahu. Jenže někdy pěkně jedovatým, pro partnerství často smrtelně. Co dělat, když se vám tahle ‚přísada‘ lásky vymkne z ruky?
Nenechte se mýlit, není žárlivost jako žárlivost. Psychologové připouštějí, že do určité míry lze pocity, které ji provázejí, pochopit. Pokud o druhého člověka stojíte, je ‚normální‘ cítit určitý neklid při představě, že by dotyčný odešel, zamiloval se do někoho jiného nebo měl s někým jiným sex.
Řekni mi, co rodina
Různě žárlí i lidé odlišné povahy – není tajemstvím, že nejčastěji se tak projevují buď lidé extrémně úspěšní s majetnickými sklony (zvyklí na to, že dosáhnou všeho, co si zamanou), nebo naopak nejistí jedinci
s nízkou sebedůvěrou. Obrovský vliv má i rodinná výchova.
„Pokud váš partner žárlí, prozkoumejte jeho rodinné vztahy,“ radí renomovaný psycholog Miroslav Plzák. „Možná musel bojovat o pozornost některého z rodičů kvůli jejich extrémnímu pracovnímu vytížení nebo pochází z více sourozenců a nebylo jednoduché utrhnout rodičovskou lásku jen pro sebe alespoň na chvíli.
Teď chce mít pro sebe vás.“ Mimochodem – totéž lze samozřejmě použít i při zkoumání vlastních pohnutek k žárlivosti. Ztropíte-li žárlivou scénu (ačkoliv jste samu sebe minule zapřísahala, že už se to nesmí stát), ptejte se v první řadě PROČ.
Ačkoliv diagnóza „žárlivost“ oficiálně neexistuje, psychologové, kterým žárlivých klientů rozhodně v posledních letech neubývá, ji pracovně rozdělili do několika kategorií:
Tady jsou:
>> žárlivost vyvolaná konkrétním podnětem (Partner už půl hodiny vysvětluje cosi kolegyni na baru a ona se na něj sladce usmívá.)
>> žárlivost z podstaty povahy (Pozor, je to dědičné! Až ve třech procentech případů se potvrdí, že jeden z rodičů je rovněž žárlivý). Takový člověk má problémy se žárlivostí ve všech svých partnerských vztazích a buď se naučí s ní zacházet, nebo čelí opakovaným krachům svých lásek.
>> žárlivost chorobná (má formu paranoje nebo bludu a z psychologického hlediska je velmi složité s ní něco dělat. Projevy jsou prakticky totožné s některými závažnými psychopatickými poruchami.)
Mars versus Venuše
Aby toho nebylo dost, žárlí jinak muži a jinak ženy. Psychologové
z univerzity v německém Bielefeldu podrobili žárlivost pečlivému průzkumu. Zatímco ženy nejčastěji za ‚nesnesitelnou‘ označily nevěru citovou, mužům nejvíc vadila představa pohlavního styku partnerky
s jiným mužem.
Proto dobře zvažte, jestli se s partnerem vydáte například na odvážnou swingers party. Ačkoliv máte od svého protějšku signály, že mu váš kontakt s jiným mužem určitě (podtrženo) nebude vadit, realita je velmi často jiná. Nebyla byste první ani poslední, které by muž zpětně vyčítal nevěru, třebaže to byl původně on, kdo s tím nápadem přišel.
Muži žárlí takřka ihned po vzniku vztahu, ženy většinou později – když pozornost partnera opadne. Australští odborníci z Australian National University zase zjistili, že vyšší muži žárlí méně než menší. Cítí se totiž jistější díky svému vzrůstu a díky reakcím okolí, které v nich buduje sebedůvěru postojem: Ty jsi mocnější, schopnější a inteligentnější.
Muži žárlí mezi sebou především na silné, vysoké a bohaté rivaly. Ze stejného průzkumu vyplynulo, že ženy žárlí na tělesně vyspělejší sokně, nepřátelsky reagují i na krásu a šarm konkurentek.
a z kruhu není cesta ven), nebo budou bojovat. Aby to však nebyl boj s větrnými mlýny, musíte si zajistit spojence. Tím by se měl stát žárlivec sám!
Pokud není schopen uznat, že je v jeho chování něco špatně (a případně vyhledat odbornou pomoc), utíkejte ze vztahu pryč, sama nic nezmůžete. Pokuste se pochopit, jaké pocity ho pronásledují. Třeba se jeho život zhoupnul do nejistoty (nedaří se mu v práci, ztloustnul...),
a tím se rozkomíhala i jeho sebedůvěra ve vztahu.
Jestliže vám za to dotyčný stojí, leccos z mírnějších forem žárlivosti obrousíte, když ho ujistíte o svých citech nebo pochválíte. Připusťte, že může mít žárlivost jako nedílnou součást své povahy, a když s ní dokáže sám bojovat, je to signál k tomu, abyste mu pomohla.
>> Nepřehánějte své požadavky, aby si váš protějšek nepřipadal jako v kleci. Ovšem prosba, aby se otáčel za jinými ženami, jen když u toho nejste, je naprosto legální. Stejně jako žádost, aby alespoň napsal, že netuší, dokdy se večírek protáhne (místo aby sliboval jednu konkrétní hodinu za druhou nebo naopak nedal vůbec vědět, kde je).
Poradce mezilidských vztahů Lacian Kantor doporučuje: „Naučte se hovořit ze své pozice – nikoli: Ty děláš to a to, ale když se děje toto, prožívám tyto stavy.“ Přiznání pravého stavu věci vám vše ulehčí.
>> Možná žárlíte i proto, že jste si vědoma svých chyb, které by mohly partnera odradit. Není potřeba úzkostně hlídat všechny své projevy a vlastnosti (to ani dlouhodobě nejde), nicméně pokud děláte ve vztahu opakovaně něco, co partnerovi extrémně vadí, nejspíš vám časem nějaký důvod k žárlení do života vtrhne.
Pokuste se vyhodnotit největší riziko, a jestliže to je ve vašich silách, eliminovat ho. Příklad: Co byste asi měla udělat s tím, že přítel nesnáší, když se v posteli rozvaluje společně s vámi i padesátikilová doga?
>> Když budete partnerovi neustále k dispozici, budete automaticky očekávat totéž na oplátku. Z tohoto předsudku pramení většina žálivých scén typu: „Kam zase jdeš?“, „Proč nejsi raději se mnou doma? – Ty už mě tolik nemiluješ!“, „Prosím... Když jsou ti kamarádi milejší než já.“, „A budou tam kromě Franty s Jirkou i nějaké ženské?“ Věnujte se vlastním koníčkům a aktivitám.
Snáz si tak uvědomíte, že úplně stejně jako vy na něj, může partner žárlit na vás. Z vlastního zodpovědného chování pak můžete vyvodit správné závěry: „Když mně nestojí nějaký flirt za to, jemu třeba také ne.“ Ve skutečnosti totiž sotva můžete dělat víc, než doufat, že je vám partner věrný.
Patříte-li k žárlivkám, neseďte doma a neužírejte se. Smířit se s tím, že vás partner jen stěží vezme na desátý ročník kamarádského přechodu Krkonoš „Only chlapi“, se však budete muset.
Řekni mi, co rodina
Různě žárlí i lidé odlišné povahy – není tajemstvím, že nejčastěji se tak projevují buď lidé extrémně úspěšní s majetnickými sklony (zvyklí na to, že dosáhnou všeho, co si zamanou), nebo naopak nejistí jedinci
s nízkou sebedůvěrou. Obrovský vliv má i rodinná výchova.
„Pokud váš partner žárlí, prozkoumejte jeho rodinné vztahy,“ radí renomovaný psycholog Miroslav Plzák. „Možná musel bojovat o pozornost některého z rodičů kvůli jejich extrémnímu pracovnímu vytížení nebo pochází z více sourozenců a nebylo jednoduché utrhnout rodičovskou lásku jen pro sebe alespoň na chvíli.
Teď chce mít pro sebe vás.“ Mimochodem – totéž lze samozřejmě použít i při zkoumání vlastních pohnutek k žárlivosti. Ztropíte-li žárlivou scénu (ačkoliv jste samu sebe minule zapřísahala, že už se to nesmí stát), ptejte se v první řadě PROČ.
Ačkoliv diagnóza „žárlivost“ oficiálně neexistuje, psychologové, kterým žárlivých klientů rozhodně v posledních letech neubývá, ji pracovně rozdělili do několika kategorií:
Tady jsou:
>> žárlivost vyvolaná konkrétním podnětem (Partner už půl hodiny vysvětluje cosi kolegyni na baru a ona se na něj sladce usmívá.)
>> žárlivost z podstaty povahy (Pozor, je to dědičné! Až ve třech procentech případů se potvrdí, že jeden z rodičů je rovněž žárlivý). Takový člověk má problémy se žárlivostí ve všech svých partnerských vztazích a buď se naučí s ní zacházet, nebo čelí opakovaným krachům svých lásek.
>> žárlivost chorobná (má formu paranoje nebo bludu a z psychologického hlediska je velmi složité s ní něco dělat. Projevy jsou prakticky totožné s některými závažnými psychopatickými poruchami.)
Mars versus Venuše
Aby toho nebylo dost, žárlí jinak muži a jinak ženy. Psychologové
z univerzity v německém Bielefeldu podrobili žárlivost pečlivému průzkumu. Zatímco ženy nejčastěji za ‚nesnesitelnou‘ označily nevěru citovou, mužům nejvíc vadila představa pohlavního styku partnerky
s jiným mužem.
Proto dobře zvažte, jestli se s partnerem vydáte například na odvážnou swingers party. Ačkoliv máte od svého protějšku signály, že mu váš kontakt s jiným mužem určitě (podtrženo) nebude vadit, realita je velmi často jiná. Nebyla byste první ani poslední, které by muž zpětně vyčítal nevěru, třebaže to byl původně on, kdo s tím nápadem přišel.
Muži žárlí takřka ihned po vzniku vztahu, ženy většinou později – když pozornost partnera opadne. Australští odborníci z Australian National University zase zjistili, že vyšší muži žárlí méně než menší. Cítí se totiž jistější díky svému vzrůstu a díky reakcím okolí, které v nich buduje sebedůvěru postojem: Ty jsi mocnější, schopnější a inteligentnější.
Muži žárlí mezi sebou především na silné, vysoké a bohaté rivaly. Ze stejného průzkumu vyplynulo, že ženy žárlí na tělesně vyspělejší sokně, nepřátelsky reagují i na krásu a šarm konkurentek.
Jak si pomoct, když žárlí ON
Oběti žárlení mají pouze dvě možnosti. Buď rezignují na vlastní svobodu a budou hrát podle představ protějšku (což stejně nezaručí klida z kruhu není cesta ven), nebo budou bojovat. Aby to však nebyl boj s větrnými mlýny, musíte si zajistit spojence. Tím by se měl stát žárlivec sám!
Pokud není schopen uznat, že je v jeho chování něco špatně (a případně vyhledat odbornou pomoc), utíkejte ze vztahu pryč, sama nic nezmůžete. Pokuste se pochopit, jaké pocity ho pronásledují. Třeba se jeho život zhoupnul do nejistoty (nedaří se mu v práci, ztloustnul...),
a tím se rozkomíhala i jeho sebedůvěra ve vztahu.
Jestliže vám za to dotyčný stojí, leccos z mírnějších forem žárlivosti obrousíte, když ho ujistíte o svých citech nebo pochválíte. Připusťte, že může mít žárlivost jako nedílnou součást své povahy, a když s ní dokáže sám bojovat, je to signál k tomu, abyste mu pomohla.
Jak si pomoct, když žárlíte VY
>> Přesně definujte, které situace vás přivádějí do stavu žárlivosti. Pokud nejde o nesplnitelná přání („Nesnáším, že pracuješ v ženském kolektivu, ačkoliv jsi učitel.“), partner by vám měl vyjít vstříc. Nastavte vzájemně takové modely chování, které by vám proti záchvatům žárlení pomohly, místo scén, kontrolních telefonátů, tiché domácnosti apod.>> Nepřehánějte své požadavky, aby si váš protějšek nepřipadal jako v kleci. Ovšem prosba, aby se otáčel za jinými ženami, jen když u toho nejste, je naprosto legální. Stejně jako žádost, aby alespoň napsal, že netuší, dokdy se večírek protáhne (místo aby sliboval jednu konkrétní hodinu za druhou nebo naopak nedal vůbec vědět, kde je).
Poradce mezilidských vztahů Lacian Kantor doporučuje: „Naučte se hovořit ze své pozice – nikoli: Ty děláš to a to, ale když se děje toto, prožívám tyto stavy.“ Přiznání pravého stavu věci vám vše ulehčí.
>> Možná žárlíte i proto, že jste si vědoma svých chyb, které by mohly partnera odradit. Není potřeba úzkostně hlídat všechny své projevy a vlastnosti (to ani dlouhodobě nejde), nicméně pokud děláte ve vztahu opakovaně něco, co partnerovi extrémně vadí, nejspíš vám časem nějaký důvod k žárlení do života vtrhne.
Pokuste se vyhodnotit největší riziko, a jestliže to je ve vašich silách, eliminovat ho. Příklad: Co byste asi měla udělat s tím, že přítel nesnáší, když se v posteli rozvaluje společně s vámi i padesátikilová doga?
>> Když budete partnerovi neustále k dispozici, budete automaticky očekávat totéž na oplátku. Z tohoto předsudku pramení většina žálivých scén typu: „Kam zase jdeš?“, „Proč nejsi raději se mnou doma? – Ty už mě tolik nemiluješ!“, „Prosím... Když jsou ti kamarádi milejší než já.“, „A budou tam kromě Franty s Jirkou i nějaké ženské?“ Věnujte se vlastním koníčkům a aktivitám.
Snáz si tak uvědomíte, že úplně stejně jako vy na něj, může partner žárlit na vás. Z vlastního zodpovědného chování pak můžete vyvodit správné závěry: „Když mně nestojí nějaký flirt za to, jemu třeba také ne.“ Ve skutečnosti totiž sotva můžete dělat víc, než doufat, že je vám partner věrný.
Patříte-li k žárlivkám, neseďte doma a neužírejte se. Smířit se s tím, že vás partner jen stěží vezme na desátý ročník kamarádského přechodu Krkonoš „Only chlapi“, se však budete muset.